World of crazy Dreamer

Lidé se po nich vůbec neutáčeli, když kolem nich procházeli. Naprosto je ignorovali, nebo se na ně dokonce usmívali. Stánky s ramenem byly plné, a i ostatní veřejné restaurace. Vůně jídla je oba tahala za nosy, opravdu lahoda. Lidé chodili s košíky plnými květin, nebo dobrot, které si nakoupili a  prostě se neustále usmívali jeden na druhého. Mladý blonďák by si to poměrně užíval, kdyby nedřepěl na zádech nepřítele, který si ho k sobě pevně tisknul. Jeho nepříteli nevadilo, že ho musí tahat na zádech, ba si to dokonce vážně užíval, ale vadilo mu zcela něco úplně jiného. Sera začal cítit, jak pod náporem Andyho mokrých věcí, vlhne i to jeho, což bylo vcelku nepříjemné. Příjemné na tom bylo, že se blonďatý mladík musel pevně chytit kolem černovláskova krku, když si ho pokaždé musel nahodit. Samozřejmě, že to Sera dělal naschvál a každou chvíli. Jenže se ke všem čertům ještě víc rozpršelo, tak se s ním Sera snažil víc pospíchat. Nechtěl ohrozit Andyho zdraví, ale nepotřeboval, aby to mladý blonďák věděl. V očích se mu blýskalo.

„Jsi děsně těžkej, měl bys začít hubnout!“ provokoval ho s poťouchlým úsměvem, i když ono mezi námi, Andy nebyl zrovna nejlehčí, když byl nacucaný vší tou vodou. Taky potřeboval Andyho nějak rozptýlit, aby si nevšiml jeho původního záměru a taky aby nevěnoval přílišnou pozornost tomu, kudy jdou. A to záměru dojít k němu domů a tam….

„Drž klapačku! Nikdo se tě neprosil o to, aby mě tahal!“ ohnal se hned vzápětí a chtěl ho uhodit, ale Sera se prudce předklonil, takže Andy málem přepadl. Ocitnul se tak tváří v tvář té Seraově, která se na něj vyzývavě šklebila.

„To neprosil, ale vážně, mohl bys jedno kilo nebo dvě shodit.“ Neudržel se, nemohl, prostě to nešlo. Miloval, když se čertil. Vždycky měl v očích takovou jiskru, která zažehla i tu jeho. Počkat, miloval? Zastavil se na místě, tak jak byl, v předklonu. Andy nechápal, co dělá. Stáli uprostřed ulice, snad v tom největším dešti od doby, co vyšli ze školy a vůbec se nehnuli. Navíc měl pocit, že přes něj brzy přepadne.

„Em, Sera?“ Nic. Tak se jen pohodlně „usadil“ a čekal, co se bude dít. Sice to neměl v povaze, čekat, ale tohle všechno bylo tak divné, že ho to ani nepřekvapilo. Sedí Sera na zádech. Tohle vidět ty kačeny od  nich ze školy, asi by ho zlinčovaly a pak pověsily za uši někam na strom. Nány pitomý.

Sera se tvářil jako kyselé okurky. Miloval… Miloval?  Fajn, je na čase si to přiznat. Nejspíš. Ale  na to je ještě čas. Určitě to nemyslel doslova, když si to pomyslel. Heh, no jasně. Znovu si nadhodil Andyho, kterému z toho prudkého nadhozu cvakly zuby. Určitě si to nemyslel doslova. S neustálým přesvědčováním sebe sama, nakonec došli před další tradiční dům. Sera vyšlapal schody, otevřel posuvné dveře, pohodil Andyho boty na zem  a navlíknul se do papučí. V těch pak přecupital obývák, ale Andyho pořád na zádech. Nevypadalo ani, že by ho chtěl pustit. Andy si zatím prohlížel Seraův dům. Nebo aspoň i myslel, že to je jeho dům, když to prvně Sera pronesl na pláži. V obývacím pokoji zahlédl tokonoma s čerstvými květinami. Všechny fusumi, posuvné dveře ze dřeva, byly otevřeny, takže prostor působil větší a vzdušnější. Tatami kolem irori, ohniště, přezdívaném srdce domu, byly čtyři a všechno bylo hezky sladěné. Nemyslel si, že Sera bude mít dům tak daleko od školy. I když by ho to nemělo překvapovat. Už v mládí byly jeho rodiče bohatí. I když, dům působil trochu stroze, ale Sera byl kluk, bez manželky, která by se o to starala. Manželka, fuj!, pomyslel si Andy, ale vzápětí větřil zradu. Prošli snad celým domem a Andymu začínalo být vážně divné, proč ho Sera ještě nepustil. Cítil se lehce nesvůj, když šli dál a dál do domu, kde byla větší a větší tma a vzduch byl víc, vlhčí.

„Em, Sera, mohl bys mě pustit?“ vrtěl se mu na zádech, jako klubko červů.

„Nepřichází v úvahu,“ uzemnil ho tázaný a volnou rukou otevřel jedny zavřené fusuma. Z místnosti se na něj vyvalil obří mrak páry. Musel přivřít oči, aby vůbec něco viděl. Sera vstoupil dál a zavřel za sebou fusuma. Na blonďákově těle se nyní srazila všechna pára.

„Co děláme v hor-áááááá,“ nekompromisně si ho shodil ze zad, přímo do horkých pramenů, jež měl vbudované v zadní části minka. Hezky pěkně zahučel pod hladinu.  Vynořil se s vykašláváním vody a lapáním po dechu. Snažil si protřít oči, ale voda mu stále stékala z vlasů přes oči, takže skoro pořád nic neviděl. Slaná voda, déšť a teď voda z horkých pramenů mu naprosto dokonale smazali make-up. Stál po pás ve vodě, která byla nutno dodat, velmi příjemná, a nechápavě se koukal na Sera, jenž stál nad ním. „Co to má znamenat?!“  Sera se na něj díval pohledem „teď se na něco připrav“. Vůbec mu neodpověděl na otázku, naprosto jí ignoroval. Místo toho si sáhnul na oblečení a pomalu se začínal svlékat. Pomalu, bez většího spěchu ze sebe stahoval odporné mokré oblečení s pohledem upřeným do široka rozevřených očí spolužáka. Panika, co zachvátila Andyho, by se dala přirovnat k apokalypse. Doslova se mu rozbouřily hormony, když si Sera přetáhnul tričko přes hlavu. Na těle se mu okamžitě srazila pára, takže vytvořila kapičky vody, jenž mu stékaly dolů k jeho….  S polknutím se raději otočil, když rukama sjel ke kalhotám. Srdce mu divoce bušilo. Co chce dělat? Sakra, co chce dělat? Fajn, tak si to opět seřaďme. Dal mi hudlana na pláži, hodil si mě na záda, vzal mě k sobě domů, hodil mě do horkých pramenů, svlíká se  a….*žbluňk* ON JE VE VODĚ! Ruce ho chňaply za ramena a prudce otočily k sobě. Andy tak stanul tváří v tvář Seraovi, jenž byl v rouše Adamově, ale jakože úplně. Ten fakt ho přiměl zrudnout. On byl.. sakra on byl naprosto dokonalý. Jak bylo možné, že se Sera dostal vždy tak daleko, i když to Andy nijak přímo „nepovolil“?

„Tak, Andy,“ zavrněl sladce, „teď tě svlíkneme.“ Vykulil oči, pootevřel pusu a málem se znovu potopil. To snad nemyslí vážně!

„Cože?“  začal raději putovat směrem dozadu, co nejdál od sexy ďábla zahaleného v páře. Že já debil jsem sem lezl!, nadával si, když se Sera začal přibližovat. Voda mu stékala po docela dokonalém těle, které nejen Sera-ovi fanynky, ale i Andy shledával za velmi přitažlivé a …ugh.  Nacucané oblečení ho sice brzdilo v rychlém ústupu, ale i tak se snažil dostal co nejdál. V očích bývalého best kamaráda, zahlédnul něco, co tam viděl, když stáli pod sprchou a ve chvíli, kdy mu to udělal rukou. Tohle se vůbec nevyvíjelo dobře. Proč se mi sakra pomalu zvedá! naříkal, když si uvědomil, že je z pohledu na něj, vzrušený. Čím dál víc. Mohl si děkovat, že má na sobě oblečení, ale to, jak Sera řekl, půjde dolů. Oh shit! Rozložité spolužákovo tělo se před něj postavilo a zabránilo mu tak v úniku. Sám se už opíral o hranu kamenů horkých pramenů a vyšplhat ven? Tak rychle by se mu to nepodařilo. Mohl tedy jen čekat, co si na něj Sera vymyslí. Což bylo vážně neúnosné. Přece ho nemohl jen tak svlíknout, aniž by se ho zeptal na názor! Sakra to bylo omezování osobní svobody!

„No, jsi v horkých pramenech a nemůžeš tu být oblečený.“ Andy si připadal jako žák, který stojí před svým senseiem a ten mu důkladně vykládá, proč nelze zůstat oblečený v horkých pramenech. Neuvěřitelné. Zkusil se přimáčknout na kameny ještě víc, ale tím dal možnost Sera-ovi, aby se rukama opřel vedle jeho hlavy. Naklonil se těsně k němu. „Nechci, abys byl nemocný, slůňátko. Co bych si pak bez tebe počal? Koho bych provokoval?“ olíznul mu nevěřícně pootevřené rty. Andy si dal ruce před sebe, na Seraovu hruď. Oh, bože ty svaly.

„Přestaň mě olizovat!“ vykřiknul, snažíc se ho od sebe odstrčit, ale bez úspěchu. Sice to bylo až mučivě vzrušující, ale nemohl to dopustit. Třetí kolaps jeho mysli, vygradující tentokrát v sex?  Horký vášnivý a nespoutaný sex? Páni. To by nejspíš neusnesl. Jenomže…. Jenomže… Ach, Sera.

„Když já tě olizuju strašně rád,“ zapředl mu do ucha roztouženě. S rychlostí, se kterou mu sundal svršek, nestačil říct Andy ani popel. Jakmile se ocitnul do poloviny nahý, začalo mu být větší a větší horko. Sera si ho nepřestával prohlížet. I když ho už jednou viděl nahého, nemohl se nabažit tím pohledem. Horší už to však bylo se spodní částí. Na té si Sera dával obzvlášť záležet, k Andyho vzteku. Ruce sjeli z blonďákových ramen na úzký pas. Menší tělo se lehce zatřáslo. Sklonil hlavu a políbil ho na odhalené rameno. Pomalu něžně, mazlil se s tou bledou kůží, jako by to bylo vzácné hedvábí. Jazykem opečovával tenkou kůži na klíční kosti. Andy dokázal jenom stát a nehýbat se. Přivíral oči, snažíc se nevydat ze sebe ani hlásku. Ruce pevně zatnul, zuby se zakousnul do rtu. To vše, když se Sera sehnul a vzal do úst zrůžovělou bradavku. Nedokázal říct ne, nedokázal uhnout stranou, nedokázal ho uhodit, jak původně chtěl. Strašně se mu líbilo, co Sera dělal, ale zároveň si uvědomoval, kdo to dělá. Jediné co nevěděl, bylo, proč  to dělá. Za boha na to nedokázal přijít.

„Takové krásné poupě,“ zašeptal, se rty stále na bradavce. Jeho slova se přes slast skoro k blonďákovým uším nedostala. Byl plně zaměstnán udržením stenů na uzdě. Zamračil se, když zaslechl z velké dálky jeho slova. Už tak byl vzteky bez sebe, že si to užívá.

„Drž…hubu,“ vysoukal ze sebe. Sera tiše zasmál. Smích blonďákovi proniknul hluboko do těla, povolil mříže u motýlků v podbřišku a nestoudně je vypustil ven. A když se dotkl jeho vztyčeného penisu, zasténal. Hluboce a hlasitě. Sera mu cíleně přejížděl po celé délce, šimral ho na stehnech, pak silně stisknul, poškrábal nehty. Odtrhnul ústa od bradavek a tvář si položil na tu blonďákovu. Užíval si, jeho němé prosení o víc. Steny, jenž se snažil nezdárně zadržet, chvění celého těla, kdykoli se dotkl citlivých míst. Jemné vibrace těla, které vydávalo. Nakonec vytáhnul ruku z kalhot a chytil je za lem. S jazykem na Andhyo rychle se vzdouvající hrudi jel dolů, dolů a dolů, až se úplně potopil. Zručně mu sundal kalhoty, které vyplavali o pár metrů dál.  Pod tichou hladinou jemně bublající vody, vzal Andyho do úst. Vlhkost vody, do toho vlhkost Sera-ových rtů. Sakra, to bylo něco bombastického. Pevně sevřel kameny kolem sebe, doslova je drtil, když mu spolužák dělal blow-job . To byl neuvěřitelný pocit. „Aghhhh,“ zasténal nahlas. Teď mu to bylo jedno. Nemyslel na žádné následky. Nebylo žádné nepřátelství mezi nimi. Nebylo nic, co stálo mezi tímto zážitkem. Jen oni a tahle chvíle, co pomalu přinášela milování. Žhavé, pěkně dravé milování. Ať si s ním Sera děla co chce. Hlavně ať to dokončí. Nesmí přestat, jinak ho to zabije. Teď už by ho to zabilo. Jako by ho vyslyšel, vyplul na hladinu, zpět k růžovým bradavkám, zpět k Andyho otevřeným ústům, které ho zvali dovnitř. Samozřejmě neodolal jejich sladkému pozvání. Zaplnil mu ústa jazykem, prohledával každičký kout, a když poprvé vyrazil Andy proti němu, srdce se mu divoce rozbušilo.

Svědomí křičel, že by to neměl dělat. To z minula, mělo být varování, ale prostě to nešlo. Něco ho k Andymu táhlo, silným, tlustým provazem, který měl omotaný kolem srdce. Kolem srdce, které se ze všech sil snažilo Andyho nenávidět, jak jen to šlo. Kolem srdce, které ignorovalo rozum a které si nyní žilo vlastním životem. Avšak…

„Mám… přestat?“ sotva byl schopný zformulovat větu, ale pokud by Andy řekl, ať přestane, přestal by. Až příliš si cenil toho, co bylo mezi nimi, nechtěl to zničit. Chtěl to nechat naopak narůst. Čekal na slova, jako na smilování boží. S tváři natisklou k jeho krku, zuby oždibujíc mu rameno. Andy se zachvěl jako tráva ve větru.

„N-ne, prosím….“ Ta slova byla jako úleva. Ano! Dokázal to!! Dokázal zlomit velkého necitlivého Andyho Sad, který všemi opovrhuje a od nikoho si nenechá nic líbit! Se zasmáním se na něj znovu hladově vrhnul. Tentokrát se už nedržel zpátky. Mazlil se tam, kde se mazlit měl, kousal tam, kde kousat měl. Andy se ani nezmohl na žádnou odezvu. Jen se křečovitě držel kamenní a sténal, co mu hrdlo stačilo vydávat. „Oh, bože…sakra bože!“  Sera napadl bláznivý nápad. Chytil Andyho pod zadkem, podepřel ho a s pomocí vody zvednul jeho spodní část nad hladinu, takže Andyho penis se ocitl na vzduchu. Chvíli si ho jen tak prohlížel, než se k němu sehnul.  Fascinovaně sledoval, jak se sklání nad jeho chloubou a opatrně ji bere do úst. Ten pohled byl tak intenzivní, že se málem pustil a zajel pod hladinu. Sera se mu přitom díval do očí, pozoroval veškeré reakce. Užíval si to víc, než cokoliv jiného. Pohyboval hlavou nahoru a dolu, palci hladíc rozechvělé boky. Viděl Andymu na očích, že se brzy udělá. Chtěl ho udělat, o nic jiného mu nešlo, ale to by pak Andy nebyl schopný žádné jiné reakce. Na to ho znal až moc dobře, ale on chtěl víc. Chtěl být v něm. Proto, když přišel první záškub a Andyho ostřejší vyheknutí, pustil ho. Smyslně se o něj otřel.

„Otoč se, Andy,“ poručil mu něžně, hlasem změněným touhou. Andy to sotva zaregistroval, v jakém rauši byl, ale poslechl. Otočil se ke spolužákovi zády a opřel se hrudí o hranu. Sera ho chytil za pas a trochu ho vyzvedl ven, přes okraj. Blonďák tak na něj vyšpulil svůj půvabný zadek, který Sera políbil. Chtěl ho připravit, ale nedokázal se ovládnout. Stiskl silněji boky a pomalu se do něj zasouval. Andy pevně semknul víčka, snažíc se myslet na něco krásného. Sera natáhnul jednu ruku a propletl s ním prsty. Andy po ní okamžitě chňapnul a pevně jí zmáčknul. Sera si byl vědom, že to bolí, ale nemohl čekat. Tak moc po něm toužil. Vlastně po něm toužil už od malička, ale nedostal k tomu příležitost. Až teď. Konečně, po tolika letech, byl po kořen zasunut ve svém věčném příteli, s maskou nepřítele. Když byl uvnitř, měl dojem, že se mu rozskočí mozek. Bouchne jako papiňák. Andymu po tváři stékalo několik slz bolesti a zvětšující se slasti, ruměnce na tváři se zvětšili a zpocené tělo se lesklo potem a vodou. Olíznul mu záda a čelem se na chvíli opřel o hubená ramena. Nemohl se dočkat, až se pohne, ale chtěl mu dát čas. Musel mu dát čas. Ještě že byly v teplé vodě, ta trochu uklidňovala jejich těla, teda aspoň to jeho. Znovu mu olíznul záda, tentokrát se zastavil až za uchem. On na to odpověděl zasténáním a lehkým pohybem, který oba dostatečně ujistil o jeho připravenosti. Pak už nic Seraovi nebránilo v hlubokých, energických přírazech do mladíkova těla.

„Ah….ah….sakra jo! Udělej mě!“ vyřvával Andy v návalu pomalu neúnosné slasti.  Kompletně se na všechno vykašlal. Na jejich spory, na svá přesvědčení, na všechno. Toužil po uvolnění. Voda okolo nich zuřivě šplouchala jako při příboji, kdy naráží do skal. Sera si vzal jeho slova k srdci. Doslova se rozhodl vyšukat mu mozek z hlavy a Andy mu na to pozitivně odpovídal. Zbohatlík mu položil hlavu na zátylek a snažil se tempo ještě zrychlit. Svaly se oběma zuřivě napínaly. Jednou rukou Andyho držel za ruku a tou druhou mu pomáhal přehoupnout se přes okraj. Steny se propojily v jeden hlasitý projev. Andymu od úst stoupaly obláčky páry, jež se míchaly s tou v pramenech, když se snažil vydýchat prudké přírazy. Ale to šlo jen těžce, neboť Sera stále zvyšoval tempo, i když se to zdálo nemožné. Za chviličku polovičně ležel a polovičně visel přes hranu, břicho si o ni lehce strouhal , ale to mu bylo jedno. Byl ochotný se poddat tomu dokonalému pocitu, který škubal jeho malým tělem. Něco tak dokonalého nikdy nezažil. S masochistickým vědomím, že ten, kdo do něj tak hrubě a násilně vniká, je Sera, bylo vzrušení ještě větší. Sténal o sto šest a rozpáleně poslouchal vášnivé Seraovi vzdechy, které ho velkou měrou dováděly k orgasmu. Uvolnění se po zrychlení tempa dostavilo docela rychle. V podobě Andyho přidušeného výkřiku a Seraova stisknutí ladných boků. Křeč zablokovala jejich těla, příjemně jim vystřelovala do všech částí a nutila je pevně zatnout ruce. Díky čemuž naskákaly menší drobné modřinky na Andyho bocích. Ten jenom něco nesouhlasně zavrčel, ale uspokojení bylo moc veliké, než aby se tímhle zabýval.

Slastné napětí pomalu ustupovalo. Nechal své tělo chvět v teplé vodě, zády přitisknutý k rozpálenému Sera-ovi a zepředu ke chladnému kamenní na podlaze. Čelo si opřel o levou ruku, přičemž tou pravou stále držel Sera za ruku. Stékaly z něj kapičky vody, jež se míchaly s potem a sraženou mlhou. Přes horký vzduch se hůř dýchalo. Mokré, zpocené vlasy se mu lepily na obličej a k jeho uspokojení mu ho celý zakrývala. Nechtěl, aby mu bylo vidět do obličeje. Sice se cítil uspokojeně, naprosto ukojil potlačované touhy, které v sobě dusil, jelikož se stranil dotykům a jiným lidem, ale …  společně s doznívajícím orgasmem se mu vracelo normální myšlení. Všechno začalo být divné. Nádherný pocit pomalu odpadával pryč, po slastném uvolnění skoro nebylo ani památky. Všechno se téměř vrátilo do svých kolejí. Kromě Andyho pocitů. Ty byly rozjitřené, rozptýlené a především zmatené. Cítil se strašně zmatený, jak nad svým chováním, tak nad Seraovým. Co to bylo za zkraty, které postihovaly v krátících se intervalech, jeho tělo a mozek? Líbání v koupelně, dovolení Sera, aby ho udělal v autobuse a teď přímý sex? To se snad úplně zbláznil? Sakra!

Černovlasý mladý muž poznal, že je něco v nepořádku. Andy se vůbec nehýbal, hlavu schovanou za vlasy a kryjící si ji navrch rukou. Jeho vlastní slast byla ta tam. Začal ho naplňovat strach, strach z toho, že Andy ho teď absolutně pošle do dalekých končin. Vyžene kompletně ze svého života a to si pod tím stromem kde ho našel, přísahal, že jejich křehké pouto bude opatrovat. Teď udělal takovou fatální chybu, která musela mít následky. Neboť znal Andyho. Jeho reakce, úskočnou povahu, která, ať chtěl nebo ne, řídila mladíkovo myšlení i rozhodnutí ve vypjatých situacích. A tohle byla stoprocentně vypjatá situace. Nevěděl, co teď udělat. Zda se vůbec může pohnout, aby tím Andyho nějak…

„To jsme neměli….“ Zaslechl tlumený hlas, vycházející z těch dokonalých propíchaných rtů. Čekal to, ale přesto ho to v jistém smyslu zabolelo. Nic mezi nimi nebylo, jenom otevřená nenávist a až moc dobře schované malinkaté pouto přátelství, které ani jeden z nich nehodlal úplně odkrýt. Alespoň ne Andy. Položil mu ruce na ramena. Jemně, jako dotyk motýlích křídel, po nich sjel. Mohlo to být naposledy. Ustoupil od něj na několik kroků. Už ho u sebe neměl právo držet, nemohl. Sklopil oči na své ruce, na kterých ještě upěla hebkost a pot malého těla před ním. Roztřeseně se klepaly, tak je musel zavřít do pěstí. Když pak znovu zvedl zrak, díval se do hlubokých očí, které ho přiváděly k šílenství. Snažil se  z nich cokoliv vyčíst, ale nešlo to. Nic v nich nebylo. Jen prázdnota. Nedal nijak najevo, že ho ten pohled bolí. Statečně stál naproti němu, čekajíc, co z něj vypadne. Jaké urážky ze sebe mladík vyhrkne. Překvapil ho. Neřekl absolutně nic. Jen se na něj mlčky, bez hnutí díval. Mlčel.

A mlčel proto, že se mu chtělo plakat. Tak strašně moc se mu chtělo plakat, až to uzavřelo jeho hlas v hluboké studni plné nářku. Nebyl schopný ze sebe vydat ani hlásku. Bál se, že by se na místě rozbrečel, což nemohl dopustit. 6e by každé slovo bylo doprovázeno vzlykem, jenž by ho udělal ještě slabším než ve skutečnosti byl. Musel být silný, alespoň teď. Nebyl schopný se postavit svým rozporuplným pocitům, které nyní zmítaly jeho tělem. Nebyl si ničím jistý. Krom jedné věci. Jestli hned neodejde, složí se a vrhne se Seraovi do náruče se všemi omluvami, které v sobě dusil už tolik let. To ne. Za žádnou cenu. To co se dělo, mělo nějaký smysl, tím si byl více než jistý. Avšak, jestli to byly záměry o obnovení jejich pouta, nebo naopak o úplné zníčení toho, co skrývali jeden před druhým… Cítil se zmatený, bolela ho hlava…srdce.. Nemohl teď s určitostí říct, co chtěl, co cítil co potřeboval, co musel a co nemohl… Vřelá Seraova tvář ho zraňovala víc, než si myslel. Podkopávala všechno, co  byl připravený udělat,  ale nemohl tomu podlehnout. Nasadil opět svoji chladnou tvář, kterou se naučil používat automaticky, společně s clonou prázdnoty, která zakrývala skutečné city, jež mu vyzařovali z očí. Pohodil hlavou, naposledy se po něm podíval, než se otočil a dal se na odchod.

„ANDY!“ zavolala za ním, ale on se neotočil. Kdyby to udělal, nepochybně by už neodešel. Byl skoro u dveří, když ho zastavil pevný stisk kolem zápěstí. Zastavil se, ale tvář směroval dolů. Nesměl spatřit Seraovi oči. „Andy, prosím,“ pevně zavřel ty své. Ne, nepros, prosím, neubližuj mi takhle! NEPROS!, křičela blonďákova zmučená mysl. „Andy prosím, takhle neodcházej, já…“ ty co? Ty co?! Tak to řekni! ŘEKNI TO Sera!! Dokonči tu větu!…. „Já…. Je mi líto, asi to byl pro tebe hrozný zážitek.“ Řekni to prosím…přinuť mě zůstat, nedovol mému brnění, aby tě odehnalo…prosím…Sera prosím! „V hale… by pro tebe mělo být vhodné suché oblečení.“ Pustil jeho ruku, tu svou nechal klesnout k bokům. Andy koutkem oka zahlédl jeho ruku. Třásla se. Rozpínala a zavírala se. Snažil se ji očima donutit, aby ho znovu chytla, aby zastavila následné kroky, jenž ho vedly pryč od Sera. Zmatený sám sebou. Zmatený city, zmatený vším. Nemohl to vzdát. Ruka se nepohnula. Pochopil, že je čas jít. Dodal si trochu víc odvahy a pohlédl mu do očí. Srdce mu bolestí explodovalo, ale maska chladu pocity dokonale zachytila na samotné hranici.

„Možná to nemělo být,“ Nohy pomalu udělaly krok, pak další a další. Vzdaloval se, už necítil teplo bledého těla. Se zaťatými pěstmi, Sera stál na prahu  očima pozorujíc mokré stopy Andyho nohou. Nevěděl, jestli se má pohnout, nebo stát a nechat ho jít. Byl v rozporu sám se sebou. Co k němu cítíš Sera?, ptal se sám sebe. Necháš ho jen tak jít po tom, co jste teď zažili? Necháš ho, aby ti zase zmizel ze života, dokud vás náhoda opět nespojí? Nebo to byl osud?.. necháš ho? Prudce zvedl hlavu.

„Tokage!“ Andy lehce pozvedl hlavu, ale jinak nereagoval.. Díval se na nahého mladíka, který byl ještě pořád mokrý, a poprvé za život nevěděl, co říct. Odcházel od něj a on měl pocit, že jestli odejde nyní, už nikdy ho neuvidí. To ne! NE! Rychle se rozeběhl a oběma rukama ho objal kolem pasu. Andy se zastavil v pohybu, strnule hledíc mlčky před sebe. Namáčkl se na něj, bylo mu jedno, že jsou oba stále nazí. Teplo. Cítil to teplo jako vždy, když byl vedle něj. Sera chtěl něco říct, ale…Obával se, aby neřekl něco, co by Andyho ranilo, nebo jinak pobouřilo. Aby to nezpůsobilo víc škod, než sobecké jednání, které předvedl před pár minutami. Avšak musí něco říct. Jinak to bude mít ten samý účinek, jako kdyby plácnul nějakou hloupost. Nakonec se rozhoupal k pohybu. Natáhnul ruku a otočil si jeho obličej k sobě. Nic. Opět v něm neviděl nic.  Žádné emoce. Avšak kdyby dokázal prokouknout chladnou masku, zahlédl by, kolik pocitů zmítá svalstvem na Andyho obličeji. Že slzy se chtějí dostat na povrch, všechna nevyřčená slova taktéž. Všechno bys to viděl, pomyslel si smutně Andy, smířený s tím, že Sera už nikdy neuvidí. „Neutíkej,“ zašeptal tak tiše nejistým hlasem, že to Andy sotva postřehnul. Překvapením se mu rozšířili zorničky. Sera zvedl oči z podlahy, kam je po chvíli začal upírat  a jeho postoj se stal díky Andymu obličeji jistější. „Neodcházej!“ pronesl již pevně a uchopil ho za tváře do obou dlaní. „Prosím,“  sklonil se k němu a políbil ho velmi něžně, téměř až láskyplně. „potřebuju tě,“ další polibek, který Andy málem okořenil svými slzami.  „Nemůžu tě nechat odejít. Ne teď. Ne, když vím, že by mě nepřítomnost tvého tepla zabila… prosím.. neodcházej ode mě!“  Přejede prsty po špatně zahojené jizvě na boku. Andy se lehce zachvěl, ale dál na něj civěl, neschopen reakce. Překvapil o. Sera Abis ho dokázal překvapit tak, že neměl co říct. Tělem mu projíždělo teplo a jakýsi podivný pocit, který hřál nejen kůži, ale i duši. Andy vztáhnul ruce. Pohladil ho po tváři, slzy se přehouply přes okraj.